17. březen 2009, nové album Give Me Fire a Mando Diao na turné po Španělsku. Čas na další Down in the past rozhovor. Tentokrát z né tak úplně vzdálené minulosti...
" Těší nás, že se říká, že Give me Fire je vyrobeno pro taneční sály, protože koneckonců, přesně o tomhle je single Dance With Somebody, o tom vyrazit si tančit do klubů, o tom si užívat. "
To je tón, který se táhne celým albem, i přesto, že Mando Diao trvá na tom, že žádná společná linie neexistuje. Kromě té, že všechny příběhy na albu se odehrávají v noci. "Noc je naše nejoblíbenější část dne, tenhdy skutečně žijeme." Noc a sexualita, protože přesně takhle popisuje novou desku Björn Dixgård. "Myslím, že Give Me Fire je naše nejsexuálnější album. Stačí slyšet píseň jako High Heels, která má obrovský sexuální náboj."
"S Give Me Fire jsme chtěli udělat album, které by neznělo jako hudba, ale jako film. Jako jeden z těch filmů ze sedmdesátých let nebo od Tarantina. Každá píseň může perfektně sloužit k různým typům filmových scén. Dance With Somebody by byla scéna pronásledování, Blue Lining White Trenchcoat -akční scéna, High Heels- milostná scéna..."
Jisté je, že Mando Diao dalo sbohem mnoha věcem, jako například garážovému zvuku jejich prvních alb. Možná by se na tuhle cestu nikdy nevydali nebýt spolupráce s Salazar Brothers, známými pro svou spolupráci s Hip-Hop umělci, obzvláště s The Latin Kings.
"Dosud jsme byli známí častým střídáním producentů. Pravda je, že je hodně těžké najít někoho, kdo by produkoval tvoje alba a se kterým by sis skutečně snadno rozuměl. Je to jako najít si přítelkyni. Dokud nenajdeš někoho koho sklutečně znáš, někoho, kdo rozumí jaký ve skutečnosti jsi...tak se nezamiluješ. Někdo, kdo je schopný vědět co si myslíš, který je na stejné vlně a který dělá tvůj život lepším."
S vysvětlením jako je tohle, je změna ovzduší v hudbě Mando Diao, pochopitelná. Nicméně zodpovědnými za zvuk Mando Diao na albu Give Me Fire stále zůstávají hlavně Mando Diao. Oni a jejich nekonečné hudební vlivy, které teď víc než kdy předtím, nechali zaznít na svém albu. Mando Diao vytvořilo album více taneční, kterým překvapí nové fanoušky, potěší některé stávající a nepochybně i zklame část z nich. Jisté je, že se vrátili s dílem, ve kterém znovu probudili svůj silný charakter, tolik typický pro jejich práci, který, podle mnohých, stratili s albem ´Never Seen The Light Of Day´ (... proč ty neustálé stížnosti na tohle album? Mando Diao JE Mando Diao. Cokoliv co udělali, co dělají a co ještě udělají bude a je, na prvním místě, Mando Diao. Nedají se zaškatulkovat. Nedají se zařadit. Nedá se říct, že ztratili nějaký ´sound´, protože každý zvuk Mando Diao je jen a pouze zvuk Mando Diao. Stejně tak není tipičtějšího alba než Never Seen The Light Of Day...)
"Doufáme, že s tímhle albem jsme definitivně vyčerpali to věčné porovnávání s jinými skupinami. Ostatní skupiny jsou pouze skupiny, ale pro nás je Mando Diao život. Jak se pohybujeme, jak mluvíme, jak vystupujeme. Všechno. Proto se snažíme dělat něco, co nikdo jiný nedělá, dosáhnout to, co nikdo nedosáhl. A jestli na téhle cestě ztratíme nebo získáme fanoušky, není něco čím bysme se měli zabývat. Nejsme politici, nesbíráme hlasy."
Björn Dixgård si srdečně potřásá rukou s novináři, zatímco Gustaf Norén v ukradené chvilce mezi rozhovory kouří cigaretu. Schůzka se odehrává v dost neosobním hotelu, v místnosti, která je vlastně jen chodba a tak je rozhovor často přerušován lidmi, kteří si přijdou potřást rukou, pozdravit...
Gustaf Norén, který odpovídá na naše otázky se ochotně propůjčuje všemu - opakování záběrů, fotkám, odpovědím na to, na co se ho už ptali milionkrát...- se skutečnou švédskou flegmatičností a s přístupem částečně trpělivým, částečně stoickým. Chápe, že mu nezbývá nic jiného než akceptovat všechny nudné aspekty propagace. Je to spíše vážný typ člověka, ale odpovídá se zájmem a výřečností (jak jinak:-D) na všechny otázky, které jsme vymysleli ohledně jejich nového alba a turné po Španělsku.
Jste ve Španělsku, abyste představili své nové album Give Me Fire. Na natáčení nového alba jste si udělali čas, abyste mohli beze spěchu experimentovat. Jak tohle všechno ovlivnilo konečný výsledek vzhledem k vaší předchozí práci?
Gustaf: Pracovali jsme se Salazar Brothers, týmem producentů, kteří jsou zvyklý pracovat jiným stylem. Tím chci říct, že jsou zvyklý produkovat lidi jako je Quincy Jones nebo Dr.Dre...Jsou zvyklý mít více času, víc se zajímat o detaily a jsou zvyklý na mnohem větší produkce. Běžně vejdeš do studia, natočíš deset skladeb, vydáš je a hotovo. Ale tentokrát jsme počítali se zhruba dvěma týdny na natočení jedné skladby, takže jsme si dali načas, abychom každou píseň udělali nějakým způsobem zvláštní.
Björn řekl, že album zní jako jeden z těch soudtracků k Tarantinovu filmu...
G: Ano, tak to je. Líbí se nám soudtracky filmů ze 70. let, blaxplotation, Hollywoodských filmů z téhle doby, jako je Půlnoční kovboj, Scorseseho filmy... a samozřejmě Tarantinovy. Na soudtracku né všechny písně jsou stejného stylu, můžou mít různé styly, ale musí dodržovat něco jako scénář, vyrábět tu stejnou atmosféru, ten stejný dojem. A GMF zní jako film, ne jako album. Poslední dobou jsme poslouchali hromadu soudtracků, skladatele jako Ennio Morricone, Giorgio Moroder, Nino Rota... tahle hudba nám připadá moc zajímavá. Inspirovala nás ve smyslu, že jsme z ní vytáhli určité elementy, abychom vytvořili určitý obraz pro naše vlastní album.
Pravda je, že zvuk vašeho alba překvapí, protože pokud posloucháš první single DWS, získáš dojem, že album bude víc taneční, víc disco, ale není to tak...
G: Za DWS byla taky filmová vize. Mysleli jsme na staré detektivní seriály, filmy typu James Bond, pronásledování v autech. Ve skutečnosti jsme měli spíš představu pronásledování a honičky aut ,než disco. Pozdějí, po tom co si jí poslechli, měli lidé názor že zní disco a teď si to taky myslíme, ale první nápad byl ten pocit z pohybu, z toho být pronásledován...(proto ten dech na začátku). Předpokládalo se, že bude mít atmosféru pronásledování...Ale jasně, je taneční, hlavně textem, který mluví o tanci o zapomenutí tvých problémů, o útěku, o obrácení se k hudbě, když se cítíš skutečně smutný.
Proč ukrytá píseň? A proč s textem ve španělštině?
G: Natáčeli jsme v Los Angeles, s chilskými producenty (Salazar). Mezi sebou se bavili španělsky a samozřejmě jsme jim nic nerozuměli, ale časem jsme pochytili nějaká slovíčka. A tehdy Obama pronesl ten svůj slavný projev ve španělštině a nás napadlo udělat něco podobného. Vždycky jsme byli ovlivnění latinskou hudbou, tímhle typem rocku z Kalifornie, tak ovlivněným mexickou kulturou...Beach Boys, Love, The Byrds, The Doors (joooo!!! Konečně zmínka o někom koho znám:-D)... Ten způsob jakým využívali melodie ve španělštině, tenhle tip hudby byl pro nás hrozně inspirující. A to, že je to ukrytá píseň, shledáváme jako takový bonus pro fanoušky; jestliže si skutečný fanda poslechneš si desku až do konce.
Ano, protože od chvíle kdy skončí The Shining, je třeba čekat dost dlouho než se objeví...
G: Třináct minut, třináct sekund..(usmívá se). Ano, musíš čekat. A proto musíš být odměněn.
Obal alba připomíná Revolver od The Beatles. Je to jedno z vašich oblíbených alb? Byla to náhoda nebo záměr?
G: Ta podobnost byla pravděpodobně čistě náhodná.( ;-) ) Ale jo, mám rád Revolver, víc než Sgt. Pepper´s. Revolver je taky velmi rozmanitý disk. Osobně si myslím, že to bylo tehdy, když se Paul McCartney stával víc zajímavým, kdy se celé Beatles stávalo víc zajímavým. Taky mi připomíná obal Forever Changes of Love.
To je pravda...
G: Ve skutečnosti, to co jsme chtěli bylo, aby byl trochu ve stylu Bauhaus, umění střihu a lepení, je to tak že celé album je hodně ze střihu a slepování...
Zajímate se hodně o grafickou stránku alba?
G: Samozřejmě, je to pro nás hodně důležité. Všechno: od webu přes merchandising a samozřejmě všechno co se týká návrhu alba. K této příležitosti jsme najali tým umělců z Los Angeles, dali jsme jim hudbu, oni se posadili a udělali milióny návrhů a obrázků, abychom si vybrali. Uděláme ze všech těch návrhů album.
Jaké budou vaše koncerty ve Španělsku? Zaměříte se na nové album?
G: Myslím že uděláme výběr z toho nejlepšího. Ale všechny skladby zahrajeme v jiném stylu. Budou s námi zpívat dvě holky, budou trumpety... trochu ve stylu Elvis Presley v Las Vegas, něco tak trochu luxusního...Pokusíme se přenést nový styl na staré náměty. Zahrajeme jiným způsobem pět nejlepších skladeb z každého alba, zabrané z jiné perspektivy a zkusíme do nich zahrnout všechny ty elementy, které jsou důležité na GMF! tak, aby celý koncert měl jiný a nový styl.
Spokojení s předskakováním kapele Franz Ferdinand?
G: Já osobně dávám přednost našim vlastním koncertům, protože si můžeš vybrat světla, scénografii...ale každopádně je to zajímavá příležitost, protože hudba obou skupin je docela podobná a myslím že fanoušci si užijou obě vystoupení jiným způsobem. Myslím, že koncert Franz Ferdinand bude lepší s Mando Diao a koncert Mando Diao bude lepší s Franz Ferdinand. Spolupráce bude dobrá pro obě skupiny.
Už jste byli ve Španělsku při různých příležitostech. Jak na velkých festivalech, tak na menších vystoupeních. Dáváte přednost hraní na festivalech nebo koncertům v menších sálech?
G: Rozhodně koncertům v sálech. Festivaly jsou pro nás dobré, protože můžeme vidět ostatní skupiny, inspirovat se jinými hudebními styly... Ale dávám přednost našim vlastním koncertům, protože tak se publikum zaměří na Mando Diao. Benicássim je Benicássim, není to Mando Diao. Pro nás je zábavné hrát před The Stooges například, ale na hudební úrovni je lepší mít svůj vlastní koncert.
Jaká je reakce španělského publika?
G: Španělské publikum je hodně divoké! Někdy je to chaos, obzvlášť s club kids. Děje se to samé co v Jižní Americe. Myslím, že všeobecně se románským národům líbí rock. Víc než zbytku světa. Je to jakoby tady byl Rock´n´Roll něco skutečně velkého.
Vyprávějte nám jaké to bylo hrát s The Stooges?
G: Hráli jsme s nimi už víckrát. Byli jsme jejich předskokani v Itálii, setkali jsme se na několika festivalech, ve Švédsku...Myslím, že je to jediná skupina, která si pořád udržuje ten stejný oheň jaký měla když byli mladí. Když je vidíš, cítíš ten stejný pocit anarchie jakoby jim bylo 21. Ale taky je tam jistý druh nostalgie. V publiku mají mladé lidi, kteří je vidí poprvé, ale taky starší fanoušky, kteří tvoří ten nostalgický prvek. Jsem moc rád, že tohle není případ Mando Diao (směje se), všichni naší fanoušci jsou mladí lidé, kteří zažívají naši hudbu poprvé, jsme v přítomnosti. Nikdy to nemůže být stejný pocit vidět novou skupinu poprvé jako vidět nějakou starou, protože tam je vždycky z padesáti procent přítomná nostalgie.
Znáte Iggyho osobně?
G: Ano.
A je tak divoký jak vypadá?
G: Ne...na podiu je zvíře, ale mimo je obyčejný člověk, velmi příjemný. Džentlmen.
Džentlmen????
G: Jo, jo...Kdyby byl tak divoký jako si lidi myslí, že je, tak by už byl mrtvý jako Jim Morrison nebo Janis Joplin nebo Jimi Hendrix. myslím, že když se dožiješ 60 a pořád si naživu, je to proto, že jsi neměl tak divoký život.
V posledních letech došlo k hotové explozi švédské hudby. Je skutečně rozmanitá a zajímavá. Proč si myslíte, že to je? Cítíte se spojení s nějakým konkrétním hudebním hnutím?
G: Necítím se součástí žádného hudebního hnutí, ale vím že bych měl být. Chci tím říct: je možné být součástí nějakého hudebního proudu a nebýt si toho vědom, protože to nejsem já kdo to rozhoduje, ale publikum. Jestli si myslíš, že jsme součástí nějaké určité švédské hudební scény, tak jim pravděpodobně jsme. Pravdou je, že nemáme přátelé v hudební komunitě, vždycky pracujeme jen jako Mando Diao. Ale myslím, že je to velmi pozitivní okruh. Když jedna skupina s něčím začne, ostatní to taky chtějí dělat a postupně se přidávají další. Od 90. let, kdy se některé skupiny začali stávat mezinárodně známými, byli švédi vždycky velmi dobří mezi hudební scénou undergroundu.
"Dosud jsme byli známí častým střídáním producentů. Pravda je, že je hodně těžké najít někoho, kdo by produkoval tvoje alba a se kterým by sis skutečně snadno rozuměl. Je to jako najít si přítelkyni. Dokud nenajdeš někoho koho sklutečně znáš, někoho, kdo rozumí jaký ve skutečnosti jsi...tak se nezamiluješ. Někdo, kdo je schopný vědět co si myslíš, který je na stejné vlně a který dělá tvůj život lepším."
S vysvětlením jako je tohle, je změna ovzduší v hudbě Mando Diao, pochopitelná. Nicméně zodpovědnými za zvuk Mando Diao na albu Give Me Fire stále zůstávají hlavně Mando Diao. Oni a jejich nekonečné hudební vlivy, které teď víc než kdy předtím, nechali zaznít na svém albu. Mando Diao vytvořilo album více taneční, kterým překvapí nové fanoušky, potěší některé stávající a nepochybně i zklame část z nich. Jisté je, že se vrátili s dílem, ve kterém znovu probudili svůj silný charakter, tolik typický pro jejich práci, který, podle mnohých, stratili s albem ´Never Seen The Light Of Day´ (... proč ty neustálé stížnosti na tohle album? Mando Diao JE Mando Diao. Cokoliv co udělali, co dělají a co ještě udělají bude a je, na prvním místě, Mando Diao. Nedají se zaškatulkovat. Nedají se zařadit. Nedá se říct, že ztratili nějaký ´sound´, protože každý zvuk Mando Diao je jen a pouze zvuk Mando Diao. Stejně tak není tipičtějšího alba než Never Seen The Light Of Day...)
"Doufáme, že s tímhle albem jsme definitivně vyčerpali to věčné porovnávání s jinými skupinami. Ostatní skupiny jsou pouze skupiny, ale pro nás je Mando Diao život. Jak se pohybujeme, jak mluvíme, jak vystupujeme. Všechno. Proto se snažíme dělat něco, co nikdo jiný nedělá, dosáhnout to, co nikdo nedosáhl. A jestli na téhle cestě ztratíme nebo získáme fanoušky, není něco čím bysme se měli zabývat. Nejsme politici, nesbíráme hlasy."
Björn Dixgård si srdečně potřásá rukou s novináři, zatímco Gustaf Norén v ukradené chvilce mezi rozhovory kouří cigaretu. Schůzka se odehrává v dost neosobním hotelu, v místnosti, která je vlastně jen chodba a tak je rozhovor často přerušován lidmi, kteří si přijdou potřást rukou, pozdravit...
Gustaf Norén, který odpovídá na naše otázky se ochotně propůjčuje všemu - opakování záběrů, fotkám, odpovědím na to, na co se ho už ptali milionkrát...- se skutečnou švédskou flegmatičností a s přístupem částečně trpělivým, částečně stoickým. Chápe, že mu nezbývá nic jiného než akceptovat všechny nudné aspekty propagace. Je to spíše vážný typ člověka, ale odpovídá se zájmem a výřečností (jak jinak:-D) na všechny otázky, které jsme vymysleli ohledně jejich nového alba a turné po Španělsku.
Jste ve Španělsku, abyste představili své nové album Give Me Fire. Na natáčení nového alba jste si udělali čas, abyste mohli beze spěchu experimentovat. Jak tohle všechno ovlivnilo konečný výsledek vzhledem k vaší předchozí práci?
Gustaf: Pracovali jsme se Salazar Brothers, týmem producentů, kteří jsou zvyklý pracovat jiným stylem. Tím chci říct, že jsou zvyklý produkovat lidi jako je Quincy Jones nebo Dr.Dre...Jsou zvyklý mít více času, víc se zajímat o detaily a jsou zvyklý na mnohem větší produkce. Běžně vejdeš do studia, natočíš deset skladeb, vydáš je a hotovo. Ale tentokrát jsme počítali se zhruba dvěma týdny na natočení jedné skladby, takže jsme si dali načas, abychom každou píseň udělali nějakým způsobem zvláštní.
Björn řekl, že album zní jako jeden z těch soudtracků k Tarantinovu filmu...
G: Ano, tak to je. Líbí se nám soudtracky filmů ze 70. let, blaxplotation, Hollywoodských filmů z téhle doby, jako je Půlnoční kovboj, Scorseseho filmy... a samozřejmě Tarantinovy. Na soudtracku né všechny písně jsou stejného stylu, můžou mít různé styly, ale musí dodržovat něco jako scénář, vyrábět tu stejnou atmosféru, ten stejný dojem. A GMF zní jako film, ne jako album. Poslední dobou jsme poslouchali hromadu soudtracků, skladatele jako Ennio Morricone, Giorgio Moroder, Nino Rota... tahle hudba nám připadá moc zajímavá. Inspirovala nás ve smyslu, že jsme z ní vytáhli určité elementy, abychom vytvořili určitý obraz pro naše vlastní album.
Pravda je, že zvuk vašeho alba překvapí, protože pokud posloucháš první single DWS, získáš dojem, že album bude víc taneční, víc disco, ale není to tak...
G: Za DWS byla taky filmová vize. Mysleli jsme na staré detektivní seriály, filmy typu James Bond, pronásledování v autech. Ve skutečnosti jsme měli spíš představu pronásledování a honičky aut ,než disco. Pozdějí, po tom co si jí poslechli, měli lidé názor že zní disco a teď si to taky myslíme, ale první nápad byl ten pocit z pohybu, z toho být pronásledován...(proto ten dech na začátku). Předpokládalo se, že bude mít atmosféru pronásledování...Ale jasně, je taneční, hlavně textem, který mluví o tanci o zapomenutí tvých problémů, o útěku, o obrácení se k hudbě, když se cítíš skutečně smutný.
Proč ukrytá píseň? A proč s textem ve španělštině?
G: Natáčeli jsme v Los Angeles, s chilskými producenty (Salazar). Mezi sebou se bavili španělsky a samozřejmě jsme jim nic nerozuměli, ale časem jsme pochytili nějaká slovíčka. A tehdy Obama pronesl ten svůj slavný projev ve španělštině a nás napadlo udělat něco podobného. Vždycky jsme byli ovlivnění latinskou hudbou, tímhle typem rocku z Kalifornie, tak ovlivněným mexickou kulturou...Beach Boys, Love, The Byrds, The Doors (joooo!!! Konečně zmínka o někom koho znám:-D)... Ten způsob jakým využívali melodie ve španělštině, tenhle tip hudby byl pro nás hrozně inspirující. A to, že je to ukrytá píseň, shledáváme jako takový bonus pro fanoušky; jestliže si skutečný fanda poslechneš si desku až do konce.
Ano, protože od chvíle kdy skončí The Shining, je třeba čekat dost dlouho než se objeví...
G: Třináct minut, třináct sekund..(usmívá se). Ano, musíš čekat. A proto musíš být odměněn.
Obal alba připomíná Revolver od The Beatles. Je to jedno z vašich oblíbených alb? Byla to náhoda nebo záměr?
G: Ta podobnost byla pravděpodobně čistě náhodná.( ;-) ) Ale jo, mám rád Revolver, víc než Sgt. Pepper´s. Revolver je taky velmi rozmanitý disk. Osobně si myslím, že to bylo tehdy, když se Paul McCartney stával víc zajímavým, kdy se celé Beatles stávalo víc zajímavým. Taky mi připomíná obal Forever Changes of Love.
To je pravda...
G: Ve skutečnosti, to co jsme chtěli bylo, aby byl trochu ve stylu Bauhaus, umění střihu a lepení, je to tak že celé album je hodně ze střihu a slepování...
Zajímate se hodně o grafickou stránku alba?
G: Samozřejmě, je to pro nás hodně důležité. Všechno: od webu přes merchandising a samozřejmě všechno co se týká návrhu alba. K této příležitosti jsme najali tým umělců z Los Angeles, dali jsme jim hudbu, oni se posadili a udělali milióny návrhů a obrázků, abychom si vybrali. Uděláme ze všech těch návrhů album.
Jaké budou vaše koncerty ve Španělsku? Zaměříte se na nové album?
G: Myslím že uděláme výběr z toho nejlepšího. Ale všechny skladby zahrajeme v jiném stylu. Budou s námi zpívat dvě holky, budou trumpety... trochu ve stylu Elvis Presley v Las Vegas, něco tak trochu luxusního...Pokusíme se přenést nový styl na staré náměty. Zahrajeme jiným způsobem pět nejlepších skladeb z každého alba, zabrané z jiné perspektivy a zkusíme do nich zahrnout všechny ty elementy, které jsou důležité na GMF! tak, aby celý koncert měl jiný a nový styl.
Spokojení s předskakováním kapele Franz Ferdinand?
G: Já osobně dávám přednost našim vlastním koncertům, protože si můžeš vybrat světla, scénografii...ale každopádně je to zajímavá příležitost, protože hudba obou skupin je docela podobná a myslím že fanoušci si užijou obě vystoupení jiným způsobem. Myslím, že koncert Franz Ferdinand bude lepší s Mando Diao a koncert Mando Diao bude lepší s Franz Ferdinand. Spolupráce bude dobrá pro obě skupiny.
Už jste byli ve Španělsku při různých příležitostech. Jak na velkých festivalech, tak na menších vystoupeních. Dáváte přednost hraní na festivalech nebo koncertům v menších sálech?
G: Rozhodně koncertům v sálech. Festivaly jsou pro nás dobré, protože můžeme vidět ostatní skupiny, inspirovat se jinými hudebními styly... Ale dávám přednost našim vlastním koncertům, protože tak se publikum zaměří na Mando Diao. Benicássim je Benicássim, není to Mando Diao. Pro nás je zábavné hrát před The Stooges například, ale na hudební úrovni je lepší mít svůj vlastní koncert.
Jaká je reakce španělského publika?
G: Španělské publikum je hodně divoké! Někdy je to chaos, obzvlášť s club kids. Děje se to samé co v Jižní Americe. Myslím, že všeobecně se románským národům líbí rock. Víc než zbytku světa. Je to jakoby tady byl Rock´n´Roll něco skutečně velkého.
Vyprávějte nám jaké to bylo hrát s The Stooges?
G: Hráli jsme s nimi už víckrát. Byli jsme jejich předskokani v Itálii, setkali jsme se na několika festivalech, ve Švédsku...Myslím, že je to jediná skupina, která si pořád udržuje ten stejný oheň jaký měla když byli mladí. Když je vidíš, cítíš ten stejný pocit anarchie jakoby jim bylo 21. Ale taky je tam jistý druh nostalgie. V publiku mají mladé lidi, kteří je vidí poprvé, ale taky starší fanoušky, kteří tvoří ten nostalgický prvek. Jsem moc rád, že tohle není případ Mando Diao (směje se), všichni naší fanoušci jsou mladí lidé, kteří zažívají naši hudbu poprvé, jsme v přítomnosti. Nikdy to nemůže být stejný pocit vidět novou skupinu poprvé jako vidět nějakou starou, protože tam je vždycky z padesáti procent přítomná nostalgie.
Znáte Iggyho osobně?
G: Ano.
A je tak divoký jak vypadá?
G: Ne...na podiu je zvíře, ale mimo je obyčejný člověk, velmi příjemný. Džentlmen.
Džentlmen????
G: Jo, jo...Kdyby byl tak divoký jako si lidi myslí, že je, tak by už byl mrtvý jako Jim Morrison nebo Janis Joplin nebo Jimi Hendrix. myslím, že když se dožiješ 60 a pořád si naživu, je to proto, že jsi neměl tak divoký život.
V posledních letech došlo k hotové explozi švédské hudby. Je skutečně rozmanitá a zajímavá. Proč si myslíte, že to je? Cítíte se spojení s nějakým konkrétním hudebním hnutím?
G: Necítím se součástí žádného hudebního hnutí, ale vím že bych měl být. Chci tím říct: je možné být součástí nějakého hudebního proudu a nebýt si toho vědom, protože to nejsem já kdo to rozhoduje, ale publikum. Jestli si myslíš, že jsme součástí nějaké určité švédské hudební scény, tak jim pravděpodobně jsme. Pravdou je, že nemáme přátelé v hudební komunitě, vždycky pracujeme jen jako Mando Diao. Ale myslím, že je to velmi pozitivní okruh. Když jedna skupina s něčím začne, ostatní to taky chtějí dělat a postupně se přidávají další. Od 90. let, kdy se některé skupiny začali stávat mezinárodně známými, byli švédi vždycky velmi dobří mezi hudební scénou undergroundu.
Žádné komentáře:
Okomentovat