Konečně poslední část rozhovoru z Peace&Love z roku 2010. Lev a Jelen III. Mats, Björn a Kristian.
Zamyšlení
Mats: Nikdy jsme nebyli skupina, která by se dokázala zastavit a nic nedělat.
Björn: Ne tím způsobem, že bychom si jen sedli a pili šampaňské. Tak to není. Je to těžká práce, co má hodnotu, proto se člověk jen tak nezastaví. Tak to je. Ale možná to přijde teď, když máme víc času.
A nikdy se nestaneme skupinou, co vypočítává každý krok, který se chystá udělat. Spíše jsme skupina, co nahrává, když chce nahrávat, málokdy je to komplikovanější než tohle. Taky jsme nikdy neposlouchali všechny naše desky, co jsme udělali, což by pro nás bylo možná užitečné. Ale na člověka z toho snadno padne nostalgie.
M: Tak člověk uvízne v něčem, čím byl. Ale tak my nefungujeme.
B: Proto se vždycky pohybujeme dopředu, děláme něco nového, něco, co je pro nás napínavé. Vždycky jsme měli rádi podivíny a smolaře. A to jde dobře dohromady jak s Björnem Olssonem, tak s bratry Salazar.
M: Mají talent a jsou dobří skladatelé.
B: To taky. Je tak pro nás snazší s nimi pracovat, protože vidíme, jak tvořili sami. Známe jejich desky. Můžeme je doopravdy respektovat.
M: Koneckonců Salla byl z Latin Kings. Byl to on a Chepe, kteří psali písně a dělali veškerý zvuk a producenty.
B: Lidi chodili okolo a mysleli si, že je to Dogge. A přitom on byl jenom ta známá tvář.
Japonsko
B: Když jsme byli v Japonsku poprvé, tak jsem byl tak zasraně deprimovaný. Bylo to v podstatě poprvé, kdy jsem byl v cizině…
M: … a kontrast mezi Borlänge a Tokiem je pěkně velký…
B: … takže jsem dostal něco jako existenciální krizi. Bylo to tam tak velké, že jsem se s tím neuměl vypořádat. Nechápal jsem, kde to jsem. Byl to pocit jako by se se mnou všechno houpalo. Nebyl jsem na to vůbec připravený.
M: Už jsme tam přijeli jako zavedená skupina.
B: To taky.
M: Náš úspěch tam začal dlouho předtím, než jsme tam přijeli.
B: Když jsme se dorazili do Japonska, všechno už tam bylo šílené.
M: Když jsme tam měli hrát na festivalu Summer Sonic v roce 2003, řekli nám špatnou angličtinou, že by mělo přijít tak 500 lidí. Super, mysleli jsme si. Potom řekli ještě nějakou jinou cifru a skončili na 5 000. To znělo zasraně dobře, mysleli jsme si. Přišli jsme, byl tam obrovský hangár a bylo tam dost ticho. Ale když začala hrát naše úvodní píseň, publikum nás překřičelo.
B: Bylo to pekelně ohlušující.
M: Do prostoru se vešlo tak 10 000 lidí. Když jsme nakráčeli na scénu bylo v publiku 16 000 lidí. Po třech písních přišel na scénu Patso, náš backstage technik a řekl, abychom dali povolení k zrušení koncertu. Organizátoři museli vyhodit nějaké lidí a uvolnit zábrany. Teprve potom jsme mohli hrát dál.
B: Bylo dost nemožné připravit se na to, co se může stát v Japonsku. Je to skutečně země, kde se může stát cokoliv a kdykoliv. Když tam člověk jede, nikdy neví, co čekat. Ale už nikdy to nebylo takové jako během Summer Sonic. Ten pocit byl euforický. Těžko porazitelný.
Doma
M: Doma se ukázalo být místem, které může být kdekoliv.
B: Německo především. Myslím si, že hodně švédů má představu, že němci mají špatný vkus. Je to takový předsudek všude kolem. Švédský vkus je přinejmenším stejně špatný. Nebo stejně dobrý. Německo je skvělé. Já mám rád Berlin. Cestovat do Německa už není pocit jako bychom odjížděli pryč.
M: Berlin je trochu jako extra domov.
B: Ale Borlänge a Stockholm jsou pro nás jasným domovem. Borlänge nikdy nezmizí. Třebaže jsem uplynulých deset let žil ve Stockholmu, ještě pořád, když přijíždím do Borlänge, je to jako přijet domů.
M: Dostat se tam a hrát tam je naprosto úžasné. Je to jako by město znovu rozkvetlo.
B: Obrázek toho, jak to bylo v Borlänge těžké jsme si možná tak trochu zromantizovali. Možná to bylo trochu přehnané. V podstatě jsme k Borlänge neměli až tak překvapivý vztah.
Hrát tam ve skupině bylo speciální. Ale člověk nikdy nic nedostane zadarmo. Zdá se jakoby jantelagen leccos změnil a to nemyslím jen postoj k nám. Zdá se, jakoby tady byli některé věci, které se stali akceptovatelnými.
M: Náš obrázek Borlänge je takový, že člověk pracuje extrémně tvrdě, nehledě na to jestli je hudebník nebo instalatér. Jakoby člověk potřeboval někomu něco dokázat. Nevím, jak to funguje v praxi, ale v každém případě je to představa, kterou mám.
B: Věřím tomu, že to tak je. Lidé v Borlänge pracují tvrdě. Ale příroda okolo Borlänge je skutečně fantastická. Člověk by jí neměl podcenit.
Studio de la Santa
M: Plán byl, že bychom měli postavit studium, kde bychom nahráli Give Me Fire. Nazvali jsme ho Studio de la Santa. Znamenalo to pro nás strašně moc. A že jsme udělali větší část desky tam, to je něco, na co jsem strašně hrdý. Trvalo to dlouho, ale postupně to bylo to, co mělo hodnotu. To je jasný.
B: Potřebuješ více projektů, abys je mohl všechnyy zrealizovat, než zestárneš, takže studium plní určitou důležitou funkci. Studium je téměř jako naše další útočiště.
M: Studio nám taky dalo možnost nechat nahrávat jiné skupiny. Nové skupiny. To působí inspirativně.
B: Nahrávací společnosti se nic neodváží. Nic nedělají. Já bych pomohl lidem s talentem. Lidem se sílou a vášní. To by jsme mohli udělat pomocí našeho studia.
Give me Fire tour
M: To z nás dostalo to nejlepší.
B: Přišlo to jako bomba. Díval jsem se skrz kalendář z minulého roku. Myslím si, že jsme byli pryč skoro 250 dní.
M: Dost šílené.
B: Bylo by to těžké, i kdybychom dělali cokoliv, i kdybychom v pauze každý seděli na svém vlastním stromě a jedli eukalyptové listy, byli bychom unavení. Já jsem měl opotřebovaný hlas. A i tělo.
M: Zažili jsme naprosto jasné chvíle triumfu, ale zároveň jsme tím vším spíš jen tak propluli.
B: Bylo tam příliš mnoho postranních věcí, které odebíraly energii hudbě. Nebylo to jen to, že jsme se nemohli koncentrovat, ale taky dalších milión věcí. Potřebovali jsme si povídat se sponzory, kteří dodali na scénu nějakou lampu a tak dále…
Z toho byl člověk trochu unavený. Na konci jsme měli pocit, že bychom potřebovali trochu zklidnit. A nebylo to jen to, že dobrá polovina tour byla trochu moc hektická. Tak to bylo více méně pět let. My jsme nikdy neměli volno. Ale bylo už opravdu načase. Nebylo to nic dramatického. Žádný kolaps ala Whitney Houston. Jen jsme byli unavení. Teď se snažíme těšit se z úspěchu. Víme, že na sebe musíme dávat větší pozor, abychom vydrželi.
Člověk ze sebe potřebuje dostat kreativitu ven, aby tak zajistil určitou rovnováhu, stejně jako tomu je s jinými věcmi v životě. Milujeme obojí, jak turné, tak nahrávání, jedná se jen o to, najít nějakou rozumnou úroveň v tom všem. Minulý rok byl extrémní úspěch, ale neměli jsme vůbec čas se zastavit a myslet na to. Ale za 5 let možná přijde nějaký tučný šek.
Pochybnost
B: Já pochybuju pokaždé když píšu píseň. Pochybnosti jsou součástí procesu.
M: Pochybovali jsme dokonce o DWS a pak jsme s tím vyhráli jak Grammis tak P3 Guld.
B: Člověk musí mít pochybnosti o tom, co dělá. Björn Olsson byl například hrozně kritický ke skupině, která na všechno jen řekla ano. Skoro bych řekl, že je to velký risk, když má někdo moc velkou jistotu. Tak člověk sotva přemýšlí o tom, co dělá a pak to tak dopadne. Musí to být boj. Musí to stát trochu za hovno, aby se člověk do toho dostal. A když má potom člověk úspěch, je to ten nejlepší pocit. Ale to neznamená, že kdybychom se domů vrátili s nepořízenou, že bychom se měli vzdát hudby. Nikdy to není snadné. Jsme jako ten kostel v Barceloně, co nebude nikdy dostavěný.
Žádné komentáře:
Okomentovat